Daně

Skončí snížení sazby DPH jako vlna v písku?
Ladislav Možný, Mladá Fronta Dnes, 10.9.1994

[Obsah][Publikační činnost redaktorů Svobodných rozhledů - Tématické oblasti][Ostatní čísla Svobodných rozhledů]

Návrhy změn daní směřují k lepšímu
Ladislav Možný, Mladá Fronta Dnes, 2.7.1997

Minulý týden se opět začalo po delší době hlasitěji mluvit o daních. Je dobře, že po období, kdy bylo slyšet spíše opatrné “ne” k možnostem snížení či restrukturalizace daní, je toto téma opět na stole. Podívejme se na několik důvodů, které podtrhují důležitost těchto kroků.

Za jednu z problematických daní moderní ekonomie považuje daň z příjmu právnických osob. To je daň, kterou musí platit podnikající firmy, jako jsou především společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti a její sazba je dnes 39% ze zisku. Tato daň je problematická především proto, že představuje legalizované dvojí zdanění. Dvojí zdanění je přitom zároveň považováno za věc primárně nespravedlivou, neboť nelze považovat za žádoucí, aby z jednoho příjmu byla daň placena dvakrát. Právě k tomu, ale u firem, které tuto daň platí, dochází.

Právnická osoba je totiž pouze právnická fikce, která umožňuje určité způsoby podnikání, ale samozřejmě právnickou osobu nelze ani vidět, ani si s ní podat ruku. Právnická osoba je vždy nakonec tvořena osobami fyzickými, tedy jejími fyzickými majiteli. Potíž je v tom, že tito fyzičtí majitelé platí daň dvakrát – poprvé, když daň platí firma jako právnická osoba, podruhé když majitel z toho co společnost vydělá a rozdělí, jako osoba fyzická. Za svoji aktivitu si tedy odnáší pěkný trest v podobě dvojího placení daní.

Dalším aspektem daně z příjmu právnických osob je velikost její sazby. Dnešní globalizovaná světová ekonomika přináší konkurenci i ve výši zdaňování. Není nic komplikovaného přesunout sídlo firmy z místa vysokých daní na místo, kde daně z příjmu právnických osob jsou nulové nebo velmi malé a čím je firma větší, tím je to pro ní výhodnější.

Tzv. off-shore centra, jako např. Kajmanské ostrovy, Bahamy, Guernsey či Jersey jsou u nás občas prezentována jako místa, kde se scházejí zločinní zbohatlíci, ale ve skutečnosti se jedná o dobře (především co se týče komunikací) vybavená teritoria, která umožňují podnikat jen s malou mírou zdanění právnických osob. Přesun sídla do těchto míst není nějakým zločinem, ale logickým a správným ekonomickým krokem tam, kde se vlády snaží udržet neúměrně vysoké daňové sazby. Čím vyšší tyto sazby jsou, tím pro více subjektů bude výhodnější přesun do těchto teritorií.

Pokud se tedy mluví o možností snížení daní z příjmu právnických osob, je to pohyb správným směrem, neboť umožní udržet domácí firmy na našem teritoriu a navíc se stane naše země zajímavější pro zahraniční investory.

Druhým diskutovaným krokem je otázka sblížení sazeb daně z přidané hodnoty, ty dnes činí pro potraviny a služby 5% a ostatní zboží 22%. Tento vysoký rozptyl sazeb je historicky dán snahou reformátorů začátkem 90. let zmírnit dopad odstranění podivného socialistického systému, který především potraviny “zatěžoval” tzv. zápornou daní, čili jejich ceny ze státního rozpočtu dotoval. Tenkrát tedy šlo o to, aby ceny potravin po jejich uvolnění výrazně nestoupaly ještě vlivem zavedení daně z přidané hodnoty.

Tato doba je však nenávratně pryč a je vhodné omezit nežádoucí vliv rozdílných sazeb, který z ekonomického hlediska mate spotřebitele při volbě mezi zbožím a službami zatíženými 5% a 22% a vede tak k neefektivnímu vynakládání peněz. Sblížení sazeb DPH nám předepisuje i naše integrační snaha do Evropské unie, neboť tento tzv. distorzní efekt je ve světě dobře znám a je považován za nežádoucí.

Pokud tedy shrneme novinky léta 97 v oblasti daní, můžeme být spokojeni. Vláda se po určité době přešlapování pohnula z místa a pokud tyto návrhy uvede do praxe, bude potvrzeno, že se jedná o pohyb správným směrem.

Ladislav Možný

Autor je ekonom

[Obsah][Publikační činnost redaktorů Svobodných rozhledů - Tématické oblasti][Ostatní čísla Svobodných rozhledů]

Většině voličů zůstává přímá souvislost státních výdajů s obsahem jejich peněženky stále zastřená. Někteří z nich, jak se zdá, dokonce věří, že peníze do státního rozpoč t u nos í čáp.
Světoznámý americký ekonom J. Stiglitz ve svém úvodu do daňové problematiky s nadsázkou přirovnává současný výběr daní ke středověkému nevolnictví. Zatímco dříve lidé odváděli daně formou práce na panském, dnes například u nás pracují přibližně dva pracovní dny týdně pouze pro veřejné výdaje. Současné poměry jsou samozřejmě nesrovnatelné, protože na rozdíl od minulosti mohou všichni daňoví poplatníci nepřímo spolurozhodovat jak o svém zdanění, tak i o nakládání s výdaji. Aby měly diskuse o daních a povinných odvodech racionální jádro a následná demokratická rozhodnutí odrážela zájmy občanů, je nutné, aby bylo každému poplatníkovi neustále zřetelné, kolik a kde on sám platí. Čím méně jsou to poplatníci schopni rozlišovat, tím více jsou politici koalice i opozice ve větším pokušení nabízet voličům nákladné programy za jejich vlastní peníze. Nezřetelný daňový systém také otvírá prostor populistům, slibujícím voličům modré z nebe. Zřetelnost tedy patří mezi základní vlastnosti dobrého daňového systému a v této souvislosti je zajímavé se alespoň zběžně podívat, jak je tomu u nás. Nejzřetelnější je asi odvod daní z příjmů fyzických osob, který se pohybuje v rozsahu patnáct až dvacet procent po odečtení povinného pojištění a odpočitatelných položek. Velikost odvodu je každému patrná z výplatní pásky nebo při zasílání daně na účet finančního úřadu. Na rozdíl od miliardových údajů státního rozpočtu jsou tisícové odlišnosti hrubé a čisté mzdy každému srozumitelné více než dobře. Z povinných odvodů z mezd na zdravotní a sociální pojištění, které činí čtyřicet osm procent hrubé mzdy, je na výplatní pásce vidět jen jedna čtvrtina, kterou ze zákona odvádí zaměstnanec. Zbývající tři čtvrtiny sice účetně odvádí zaměstnavatel, ale ekonomické principy říkají, že zaměstnavatel nejspíše o tuto částku adekvátně snižuje hrubou mzdu.To se samozřejmě na výplatní pásce nikdo nedočte. Daně nepřímé, jako je DPH a daň spotřební, jsou v tom se zřetelností ještě hůře. Zatímco první je uváděna zřídka, druhou se při nákupu nedočteme nikde. Výsledkem je, že si další odvod z již tak výrazně okrájeného čistého příjmu v běžném životě neuvědomujeme vůbec. Není proto náhodou, že ke spotřební dani se politici rádi uchylují, když potřebují zaplnit díry v rozpočtu. Poslední rozpočtově významnou daní je daň z příjmu právnických osob aneb daň ze zisku firem. Podnikatelé a rozhodující vlastníci firem pečlivě sleduj ící své účty si každé odváděné procento uvědomují velice dobře. Avšak mezi odvodem a tím, kdo daňové břemeno opravdu nese, je podstatný rozdíl. Daň z příjmu právnických osob totiž v delším období zaplatí akcionáři nižšími dividendami, zaměstnanci nižšími mzdami a spotřebitelé vyššími cenami vyráběného zboží a sl uže b. Př es t ože poměr dělení závisí na způsobu zdanění, druhu odvětví a konkurenci v něm, jsou na konci řetězce pouze a j edině lidé. Tito platí již potřetí, aniž by si to kdokoli z nich přímo uvědomoval. Je nutné dodat, že omezená zřetelnost daňového systému je problémem všech zemí a naše není výjimkou. Rozdíly jsou však v podílech různě zřetelných daní na příjmech státního rozpočtu. Chcemeli v tomto dělat nějaké srovnání, potom stojí za pozornost vysoké odvody našich podniků z mezd na sociální a zdravotní pojištění svých zaměstnanců (třicet pět procent) a vysoká daň z podnikových zisků (třicet devět procent). Skutečnost, že v době předvolebního kvasu musela s trochou zpoždění s daňovým tématem přijít nejmenší koaliční strana, a to ještě s nádechem snahy o zviditelnění, naznačuje, že většině voličů zůstává přímá souvislost státních výdajů s obsahem jejich peněženky stále zastřená. Někteří z nich, jak se zdá, dokonce věří, že peníze do státního rozpočtu nosí čáp.

Autor je studentem CERGE

[Obsah][Publikační činnost redaktorů Svobodných rozhledů - Tématické oblasti][Ostatní čísla Svobodných rozhledů]

Skončí snížení sazby DPH jako vlna v písku?
Ladislav Možný, Mladá Fronta Dnes, 10.9.1994

Zpráva o tom, že vláda schválila návrh na snížení horní sazby daně z přidané hodnoty z 23 na 22% určitě při svém prvním oznámení vzbudila v řadě lidí příjemné očekávání, že stát poněkud povolí otěže daňového zatížení obyvatelstva a že by mohlo dojít alespoň k mírnému snížení spotřebitelských cen. Je však reálný předpoklad, že kladné účinky tohoto opatření se projeví pravděpodobně později a na jiném místě než je cenová hladina. Podívejme se na důvody, které vedou k závěru, že tentokrát konkurence nebude fungovat tak, jak od ní očekáváme.

Když výrobce nezvětší svůj zisk o snížení DPH a sníží cenu svého produktu, lze se oprávněně domnívat, že si tento zisk přivlastní právě obchodník. Zde se projevuje segmentace trhu trochu jiným způsobem. Jedná se především o segmentaci polohovou. Každý soudný obchodník se snaží v rámci dané lokality dosáhnout alespoň částečného monopolu. Proto volí takový sortiment, který v dané lokalitě není ještě zastoupen. Snaha o obsazení volného segmentu trhu je logická a pro zákazníka užitěčná. Volnost pohybu cen směrem nahoru je v relaci s náklady, které musí místní spotřebitel vynaložit na získání stejného produktu v jiné lokalitě. A není to jen cena benzínu či jízdenky, ale také otázka ztraceného času a námahy, které jsou náklady jako každé jiné. Pokud si tedy takový místní monopol obchodník vytvoří, pochopitelně i při rozumné cenové politice nemá žádný racionální důvod proč při malém poklesu ceny na vstupu měnit svoji prodejní cenu.

Dále změna ceny pro nabízejícího, zvláště pokud má široký sortiment, představuje jisté dodatečné náklady přecenění, u kterých je při tak malé změně problematické zda budou kompenzovány zvýšením obratu.

Závěrem lze shrnout: pokles horní sazby DPH o jeden procentní bod je příliš nízký na to, aby vedl k obecnějšímu poklesu cenové hladiny. Je to vlna, která zmizí na první pohled v písku. Nesmíme ale zapomenout, že prostředky získané daňovou úsporou zůstanou v podnikatelském sektoru, kde budou automaticky využity efektivněji než v sektoru státním. Vzhledem k tomu, že většina z nás se nachází v dvojjediné pozici jak výrobce, tak spotřebitele, není se třeba obávat že o tuto daňovou úsporu přijdeme. A navíc je to další pozitivní signál o tendencích vládní politiky v otázce zdanění.

Autor je manažer

[Obsah][Publikační činnost redaktorů Svobodných rozhledů - Tématické oblasti][Ostatní čísla Svobodných rozhledů]]

 
Úvodní stránka