 |
|
| Člen systému BillBoard.cz - reklama na Internetu zdarma | |
Zachrání nás ekologické daně?
Ladislav Možný, Mladá Fronta Dnes, 30.9.1996
Ladislav Možný, Mladá Fronta Dnes, 13.9.1995
Kde začíná ekologická diktatura?
Ladislav Možný, Mladá Fronta Dnes, 17.3.1995
 |
[Obsah][Publikační činnost redaktorů Svobodných rozhledů - Tématické oblasti][Ostatní čísla Svobodných rozhledů] |  |
Z Ministerstva pro životní prostředí se v poslední době několikrát ozval hlas, který oznámoval, že se chystá zavedení ekologické daně. Naposledy to v rozhovoru pro HN dne 20.8.1996 tvrdil poradce ministra Skalického Radim Špaček stejně jako 26.7.1996 v článku pro MFD.
Ekologické daně v podání Radima Špačka a vzhledem k jeho funkci pravděpodobně i v představách ministerstva pro životní prostředí představují jednak účinný prostředek pro snížení zátěže životního prostředí a dále příjem pro státní rozpočet, který by umožnil nahradit daně jiné.
Bohužel při hlubším zamyšlení zjistíme, že tak jednoduché to s ekologickými daněmi není.
Radim Špaček tvrdí, že zavedení ekologických daní by nevedlo k celkovému zvýšení daňového zatížení, neboť by bylo možné snížit daně jiné. Toto tvrzení však obsahuje zjevný protimluv. Ekologické daně by měly vést ke snížení zatížení životního prostředí. Pokud bude uvalena ekologická daň, dojde k poklesu spotřeby a výroby nežádoucího statku. To ovšem povede jednak k žádoucímu zlepšení životního prostředí ale také k poklesu výnosu této daně. Ostatní daně však byly sníženy. Kde teď hned vzít peníze na pokrytí výdajů státního rozpočtu, které určitě nebudou krátkodobě kopírovat zlepšování životního prostředí ?
Pokud si toto tvůrce daní uvědomí má tři možnosti. Ekologické daně konstruuje jako dodatek k současné daňové soustavě a zvýší tím daňové zatížení nebo ekologickou daní zatíží statky s nízkou elasticitou poptávky, čili statky u kterých poptávka málo reaguje na změnu ceny, neboť se nedají jednoduše nahradit podobnými statky. To je mimochodem právě případ níže uvedeného benzínu. Třetí možnost spočívá v hledání jiných cest ochrany životního prostředí než jsou daně.
Zvýšení daňového zatížení by dnes skutečně nebylo vhodné řešení. Výdaje státního rozpočtu představují skoro polovinu hrubého domácího produktu a další zvyšování by jen snižovalo komunistickou tyranií pochroumanou efektivitu české ekonomiky, což v situaci kdy musíme dohánět Evropu by bylo totéž jako sypání písku do soukolí naší rozhrkané ekonomické káry.
Ekologická daň uvalená na nezbytné statky jako jsou kromě benzínu např. uhlí, a elektrická energie a teplo z nich vyrobené či např. voda by zase nejvíce postihla nejchudší obyvatele i když by byla účinná co se týče stability příjmů. Nemohla by však odstranit spotřebu neobnovitelného zdroje.
Podíváme-li se na existující daně, zjistíme, že ježdění vozem na benzínový pohon, což je činnost ekologicky škodlivá je již zdaněna takovým způsobem, že se normálnímu řidiči musí protáčet panenky. Po nahlédnutí do tabulek pro střední školy(hustota benzínu 725 g/l) a zákona o spotřebních daních (daň na benzín 11570,- Kč na tunu a počítá se do základu pro výpočet DPH) řidič zjistí, že pokud za 1 litr benzínu zaplatí u pumpy 20,50 Kč, v této ceně je obsažena daň z přidané hodnoty ve výši 3,70 Kč a spotřební daň 8,38 Kč. Benzín bez zdanění tedy stojí 8,42 Kč za 1 litr a stát inkasuje 12,08 Kč a k ceně benzínu si tak přiráží 144%. Další takovouto výnosově stabilní daň by asi snesl na svých zádech málokdo.
Pokud chce tedy vláda ochraňovat životní prostředí, jsou daňová opatření možná silný, ale velmi nepřesný nástroj, který má snad až příliš mnoho dalších neméně důležitých aspektů. Komplexnost a složitost vlivu daní v moderní společnosti je v oblasti ekologie nutně odsuzuje do pouze okrajové role. Navíc jako občané bychom si měli dát pozor, aby se nám vláda pod bohulibou záminkou ochrany životního prostředí nechtěla podívat bezdůvodně zase o něco hloub do našich peněženek, k čemuž mají vlády obvykle sklon.
Ladislav Možný
autor je ekonom
|
[Obsah][Publikační činnost redaktorů Svobodných rozhledů - Tématické oblasti][Ostatní čísla Svobodných rozhledů] | |
Vzhledem k oficiálnímu přijetí ekologické politiky ministra Bendy vládním kabinetem a rozvířené debatě, proč se v ní nevyskytuje pojem trvale udržitelný rozvoj, je nutné učinit pár poznámek
.Klíčovým pojmem, který každý zastánce ekologie a trvale udržitelného rozvoje skloňuje ve všech pádech jsou tzv. neobnovitelné zdroje, čili zdroje, které se vyčerpávají a neobnovují se nebo se obnovují velmi pomalu. Argumentují ve smyslu, že je třeba omezit jejich spotřebu tak, abychom jich co nejvíce zachovali pro budoucí generace. Odhlédněme od diskuse, co je to vlastně zdroj, která je
také složitá a zaměřme se jiný zajímavý aspekt tzv. neobnovitelných zdrojů.V argumentaci
zastánců trvale udržitelného rozvoje to na první pohled vypadá, že při nekontrolované spotřebě vzácných neobnovitelných přírodních zdrojů vlastně z globálního pohledu nezískáváme odpovídající ekvivalent. A to je právě ten zásadní omyl. Ve většině případů totiž získáváme jiný absolutně neobnovitelný zdroj - svůj čas. Neobnovitelný zdroj každého jedince, který všem stejně ubývá a který nelze získat zpět.V prvoplánovém pohledu to může být třeba spotřeba ropy pro dopravu, kde si každý jednoduše uvědomuje, že jet autem z místa A na místo B je rychlejší, než třeba jet vlakem, t.j. jet či jít na nádraží, jet vlakem případně přestupovat a od cílového nádraží se zase dopravit do konečného cíle, nemluvě o nutnosti přizpůsobovat se jízdnímu řádu.
Při podrobnějším pohledu zjistíme, že čas nás stojí i jiné omezování spotřeby neobnovitelných zdrojů. Pokud totiž jejich spotřebu nějak omezíme, stoupne jejich cena nebo cena jejich náhrady a nám nezbývá, než více, tedy především déle pracovat, abychom produkt závislý na neobnovitelném zdroji získali. Opět jsme se přiblížili smrti blíž a vyplnili tento čas činností, která nemusela být vykonána.
Neobnovitelné přírodní zdroje tedy směňujeme za čas jednotlivců. Ten ale v teorii trvale udržitelného rozvoje nehraje žádnou roli. Je to podobný způsob myšlení, který odsuzoval ve středověku ty, kdo půjčovali peníze na úrok jako lichváře a hříšníky. Čas
a peníze přece nic nestojí. Zisk nebyl podložen nějakou hmatatelnou prací, výrobkem a byl tedy neoprávněný. Ale úrok je jen časovou cenou peněz., i když se to zdá možná být pro někoho nepochopitelné a dodnes jsou bankéři podezřívání z bezpracných zisků a vzorem je pro leckoho manuálně pracující člověk, kterému vzniká cosi hmatatelného pod rukama. Je to ale jen otázka poznání.Druhou námitkou proti koncepci neobnovitelných zdrojů, na kterou ekologové ne
dávají odpověd, je co s ušetřenými neobnovitelnými zdroji budeme dělat. Je třeba připomenout, že nemluvíme o poškozování, ale o spotřebovávání. Poškozování přírody je třeba omezovat na nezbytné minimum. Pokud je zdroj neobnovitelný, jako např. zásoby ropy nebo uranu, stejně bude jednou spotřebován. Pokud budeme jeho spotřebu omezovat pod přirozenou úroveň, budeme za to všichni platit ztrátou části svého individuálního života, přičemž stejně jednou nevyhnutelně dojde k vyčerpání a k nutnosti náhrady nebo zastavení spotřeby odvozených statků. To, že však k tomu dojde uměle později, jde pouze na vrub ztraceného času předchozích generací a to není zanedbatelný náklad.Představa, že bychom zdroje nespotřebovávali vůbec je už zcela absurdní, protože konzervovat status quo pro konečný zánik lidstva nedává žádný smy
sl.Není divu, že koncepce trvale udržitelného rozvoje blízká v politice levicově smýšlejícím lidem, pro které mají kolektivistické vize větší cenu než
originální lidská individua. Teorie trvale udržitelného rozvoje se takto konfrontuje s každodenní činností jednotlivého člověka, který si intuitivně uvědomuje cenu svého nejdražšího fatálního zdroje, tedy času a podle toho se také chová. Za svůj čas platí svojí cenu. Díky tomu také lidé své chování rozumně řídí a nenechávají si vnutit tyto mesiášské konstrukce. Chvála Bohu. |
[Obsah][Publikační činnost redaktorů Svobodných rozhledů - Tématické oblasti][Ostatní čísla Svobodných rozhledů] | |
Ekologie je evergreenem. Toto konstatování, kromě toho, že v sobě skrývá docela pěknou jazykovou hříčku, vypovídá o skutečnosti, že vše co souvisí se životním prostředím, je v centru naší pozornosti bez ohledu, zda se blíží volby nebo je na přetřesu korupční aféra. O to, že se vyspělé společnosti začaly věnovat zvýšenou pozornost poškozování životního prostředí, mají zásluhu především ekologové a jejich hnutí, která v posledních dvaceti dokázala na tento závažný problém strhnout pozornost voličů a přesvědčit politiky o nutnosti péče o přírodu a prostředí, kde žijeme.
Myšlenky ekologů které ve své době oslovily množství obyvatel a které dnes respektuje každý politik i občan však někteří jejich zastánci rozvíjejí dál. I u nás existuje např. Společnost pro trvale udržitelný rozvoj, ve které se sdružuje část našich ekologů. Takováto uskupení se pak pokoušejí svůj intelektuální potenciál využít k formulování závěrů, jež by jejich myšlenkám daly určitý přesah a nabídly celospolečenský program. I když se takováto uskupení s polopolitickým směřováním netěší přílišné pozornosti voličů, představují modelovou ukázku určitého typu uvažování.
Tito velmi vzdělaní lidé, které bych si dovolil nazvat postekology, zkoumají konkrétní projevy poškozování přírody člověkem a svoje poznatky pak zobecňují do doporučení, jak zařídit moderní společnost, aby našla harmonii. Podobně jako plejáda intelektuálů před nimi, se nechali okouzlit dokonalostí vlastního rozumu a v tomto sladkém opojení poznání se domnívají, že drží v rukou kámen mudrců, jenž právě zajistí blaho lidstva.
Prakticky to představuje kritiku tzv. konzumního způsobu života, který vede k neustále se zvyšující zátěži životního prostředí, v němž žijeme. Je logické, že trnem v oku jim je i tržní mechanismus, který se jim jeví jako zprostředkovatel či dokonce původce lidské touhy po samoúčelné spotřebě. Řešení, která navrhují, jsou pak většinou založena na větší či menší regulaci a dohledu nad neosobními silami trhu. Domnívají se, že jejich rozum uchopil problém lidské spolupráce a umožňuje jim navrhnout nové a lepší řešení. Nejsou první ani poslední, kdo podlehl pýše rozumu, kdo nerespektuje fakt, že informace, které ovlivňují chod společnosti jsou rozptýleny mezi jednotlivce, ale v souhrnu nemohou být nikdy jednotlivci či malé skupině známy.
Tito inteligentní lidé se domnívají, že našemu životu porozuměli natolik, že mohou jiným dávat recepty nikoli speciální týkající jejich oboru, ale recepty obecné. Nikoho z nich nelze podezírat z totalitních úmyslů a přece jejich cesta nutně vede k omezení práv jednotlivce. Se zaujetím fyzika, který poznal zákony gravitace chtějí řídit chod společnosti. Vždyť to přece musí fungovat! Jsme lidé, páni tvorstva. Máme vědu, počítače, proč nechávat věci náhodě. Vždyť život bez nejistoty musí vyhovovat všem. Je tu jen jeden zádrhel - demokratické mechanismy a zbývající většina lidí, která jim nechce porozumět.
Ale život se neřídí analogickými zákony jako tělesa ve fyzikálním modelu. A dějiny nás učí: cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly. Historie potvrzuje, že nejstrašnější zločiny 20. století se děly pod praporem pokroku.
Teď zpět k ekologii. Fakt na který nesmíme zapomínat, musí přijít na závěr. Společnost konce 20. století bez ekologů nemůže fungovat. Člověk na konci 20. století často sám řeže větev, na které sedí nejen co se týče přírody. Ekologové jsou tu od toho, aby tyto problémy řešili, ale pokud začnou mluvit místo o popílku o trvale udržitelném rozvoji musíme zpozornět. Na scéně je někdo kdo si myslí, že je majitelem universální pravdy. Podlehnout iluzi o všemocnosti vědy, která nám dá recepturu na všeobecné problémy lidské společnosti je pohodlné. Svět bez nejistot láká. Ale jako nám nemůže život vypočítat matematik, nemůže nám ho podle svých hledisek sestavit ekolog.
Pilíře našeho života jako jsou svoboda, demokracie, trh či peníze nikdo nevynalezl. Objevili se dlouhodobým vývojem, evolucí. Jednoduchá a rychlá řešení neexistují, a pokud se je pokusíme prosadit v oslnění nad dokonalostí vlastního rozumu, pak jen za cenu ztráty hodnoty nejvyšší, svobody. Naslouchejme ekologům, kteří mluví o devastaci severních Čech a ne postekologům, kteří hovoří o receptech na šťastnou budoucnost pro všechny. Tam začíná ekologická diktatura.
Ing. Ladislav Možný
Autor je manažer |
[Obsah][Publikační činnost redaktorů Svobodných rozhledů - Tématické oblasti][Ostatní čísla Svobodných rozhledů]] | |
