Člen systému BillBoard.cz - reklama na Internetu zdarma

Publikační činnost redaktorů Svobodných rozhledů

Makroekonomie

Obsah:

Proč se HDP pohybuje v cyklu?
Martin Čihák, Hospodářské noviny, 5.1.1999

Nobelova cena za ekonomii - potvrzení liberálních trendů
Ladislav Možný, Mladá Fronta Dnes, 13.10.1995

Skylla a Charybda měnové politiky ČNB
Ladislav Možný, Mladá Fronta Dnes, 8.7.1995

[Obsah][Publikační činnost redaktorů Svobodných rozhledů - Tématické oblasti][Ostatní čísla Svobodných rozhledů]

Proč se HDP pohybuje v cyklu?
Martin Čihák, Hospodářské noviny, 5.1.1999

Ekonomické zákonitosti se již začínají projevovat i v ČR

Je pozoruhodné, že nemalá část ekonomů i politiků je ochotna interpretovat snížení tempa růstu a posléze pokles HDP v letech 1997 - 1998 jako důsledek systematických nedostatků v ekonomice, jako důsledek chybné systémotvorné politiky vlády. Na jedné straně jsou příznivci institucionální ekonomie, ti chápou pokles HDP jako důsledek chybné politiky tvorby institucí, zejména jako důsledek příliš rychle provedené privatizace a liberalizace. Na druhé straně stojí zastánci privatizace a liberalizace. Od nich se ozývají hlasy, že pokles HDP je výsledkem chybné institucionální politiky vlády. Rozdíl je v tom, že oni považují privatizaci naopak za příliš pomalou.

Komerční banka

[Obsah][Publikační činnost redaktorů Svobodných rozhledů - Tématické oblasti][Ostatní čísla Svobodných rozhledů]

Nobelova cena za ekonomii - potvrzení liberálních trendů
Ladislav Možný, Mladá Fronta Dnes, 13.10.1995

Udělení letošní Nobelovy ceny za ekonomii Robertu Lucasovi ml. je potvrzením klíčové úlohy Chicagské university v ekonomické vědě. Robert Lucas ml. je typickým představitelem této americké ekonomické líhně, která systematicky na vědecké úrovni dokazuje škodlivost státních zásahů do ekonomiky.

Čím obohatil tento žák Miltona Friedmana ekonomickou vědu? Robert Lucas ml. je společně s Thomasem Sargentem a Robertem Barrem autorem makroekonomické koncepce racionálních očekávání. Původní myšlenka pochází již z roku 1961 od Johna Muthe, ale teprve začátkem 70. let se jí chopila skupina talentovaných ekonomů v čele s Lucasem a představila ji takovým způsobem, že je dnes považována za neodmyslitelnou část moderní ekonomie.

Teorie racionálních očekávaní je v původní podobě charakteristická matematicky propracovaným přístupem, o kterém se traduje, že je důsledkem přebytku matematiků v USA ve druhé polovině 60. let. Po válce se mnoha lidem zdálo, že svět je v zajetí matematiky a proto je vhodné nechávat své potomky studovat tento exaktní předmět. Jenže tato vize se nepotvrdila a tak vznikl přebytek matematiků, kteří si hledali práci v jiných oborech. Důsledkem toho došlo v té době i k matematizaci ekonomie a jejím špičkovým výhonkem byla právě teorie racionálních očekávání. Tolik zkazky.

Robert Lucas ml. ve své práci rozvinul koncepci očekávání Miltona Friedmana, který se domníval, že očekávání budoucnosti jsou formována zkušenostmi v minulosti. Lucas se tvrdídomnívá, že jedinci ve společnosti mají dostatek informací, aby svá očekávání formulovaly tak, že budou správná a budou odpovídat budoucnosti a nebudou jen slepě kopírovat poznatky z minulosti. Je samozřejmé, že ve složité společnosti se vyskytují různé chybné informace, na základě kterých se někteří jedinci budou očekávat budoucnost špatně, ale v celkovém průměru za všechny jedince jsou očekávání správná, chyby se eliminují. Lucas použil pravděpodobnostní matematický model, který tento předpoklad zachycoval.

Z těchto myšlenek Lucas a jeho kolegové dále dovodili praktická doporučení pro hospodářskou politiku vlády. Vzhledem k tomu, že jedinci očekávají racionálně, tedy správně zpracovávají informace, které mají k dispozici, jakákoli předem ohlášená vládní rozpočtová nebo měnová politika je neúčinná. Pokud se vláda pokusí zvýšit národní produkt např. pomocí zvětšování množství peněz v oběhu a zveřejní svůj záměr předem, lidé to očekávají a nezvětšují svoje pracovní úsilí. Důsledkem je pouze růst cen. Podobně rozpočtový schodek, kdy lidé vidí, že vláda utrácí více než vybere a proto reagují zvýšením spoření na budoucí splácení veřejného dluhu a nedojde k očekávanému zvýšení výstupu ekonomiky.

Lze shrnout, že v pojetí Roberta Lucase ml. je jakákoli předem ohlášená vládní politika neúčinná a vede pouze k růstu cen. Pouze neočekávané kroky vlády mohou obyvatele zmýlit a mít nějaký skutečný účinek, ale Lucas se domnívá, že vláda nemá nástroje na to, aby mohla svoje obyvatele mýlit příliš často.

V teorii racionálních očekávání je tedy dlouhodobě dosahováno rovnováhy na maximu výkonu ekonomiky, existuje pouze dobrovolná nezaměstnanost a zásahy vlády jenpouze vychylují ekonomiku z rovnováhy. Vláda by tedy měla stanovit jednoduchá a stabilní pravidla, jichž by se měla držet a nemýlit domácnosti a firmy svými beztak neúčinnými politikami. Toto doporučení se tedy shoduje s doporučeními Miltona Friedmana a sám Lucas sebe prohlašuje za monetaristu.

Empirické výzkumy, které následovaly však zcela nepotvrdily Lucasovu teorii. Lidé neočekávají vždy racionálně. Přesto má tato teorie pro ekonomii velký přínos metodologický, co se týče použití matematických metod a její praktická aplikace se uplatnila při zkoumání finančních trhů.

Lucasův teoretický důkaz o neúčinnosti vládní politiky měl klíčový vliv i na Českou ekonomiku. Plyne z něj totiž mimo jiné, že pokud lidé očekávají správně, pak při restriktivní měnové politice, která má snížit inflaci, nedochází k poklesu národního produktu, což je při formování očekávání dle minulé zkušenosti nutné. V praxi se pokusil o vytvoření racionálního očekávání tehdy ještě ministr financí Václav Klaus, který prezentoval svoji politiku jednohrbého inflačního velblouda po uvolnění cen v r. 1991. Formoval tím u domácností i firem očekávání nízké inflace a to určitě také přispělo k rychlému odeznění prvního postliberalizačního růstu cen a omezení propadu produktu.

Na závěr je vhodné uvést přímo slova samotného Lucasepocházející od novopečeného nositele Nobelovy ceny za ekonomii: "Naši oponenti se nás pokoušejí znemožnit jako ekonomické manažery, 'Svěřili byste management americké ekonomiky Lucasovi?', My to po nich nežádáme. My tuto práci nechceme a nemyslíme si, že by se měl touto prací kdokoli zabývat."

Ladislav Možný

autor je ekonom

[Obsah][Publikační činnost redaktorů Svobodných rozhledů - Tématické oblasti][Ostatní čísla Svobodných rozhledů]]

Skylla a Charybda měnové politiky ČNB
Ladislav Možný, Mladá Fronta Dnes, 8.7.1995

Tři opatření pro boj s inflací, které vyhlásila ČNB minulý týden nám opět připomněla, že základní podmínkou hospodářského růstu je co nejnižší inflace. Užitečné to je, neboť se zdá, že obyvatelstvo začíná propadat nebezpečné monetární iluzi. Železničáři si myslí, že přidáním od vlády se jim zvýší jejich reálná mzda, ale jakmile se k nim přidají ostatní zaměstnanci, a vše tomu nasvědčuje, najednou všichni zjistí, že ceny jsou vyšší o to, co jim přibylo ve výplatním sáčku, a že dostávají vyšší plat, aby mohli platit vyšší ceny. Zbydou jen náklady zrychlení inflace jako celonárodní hospodářská ztráta.

Centrální banka však zvedá svůj prapor v mimořádně těžkém období. Z politického hlediska stojí v opozici k vládě, která rok před volbami raději připustí hospodářské oživení i za cenu mírně rostoucí inflace. Ve společnosti si samozřejmě přisazují i nátlakové skupiny, které vědí, že rok před volbami se jim vláda neodváží postavit a snaží se toho využít, jak to dokumentují železničáři, lékaři a učitelé.

Z ekonomického hlediska se pak úhelným kamenem cenové stability jeví pevný směnný kurs koruny. To co bylo jednou z transformačních kotev, najednou vypadá jako lano, které nás někam táhne a my přesně nevíme kam. Existuje zde totiž několik tlaků. Jako krátkodobá determinanta směnného kurzu působí úrokový diferenciál, tedy rozdíl úrokových měr doma a v zahraničí. Při vysokých domácích úrokových měrách proti zahraničí by příliv zahraničního kapitálu při plovoucím kurzu vedl ke zhodnocení koruny. Protože je ale kurz pevný, příliv kapitálu sílí a působí na domácí cenovou hladinu.

Jako dlouhodobá determinanta směnného kurzu působí inflační diferenciál, což je rozdíl inflace doma a v zahraničí. Vzhledem k tomu, že inflace doma jevíce než dvojnásobná, než v Německu a v USA, na jejichž měny je koruna vázaná, vzniká zde tlak spíše na znehodnocení koruny. Při pevném směnném kurzu tato složka reprezentuje také srovnávání parit kupních cen, ale zdá se vzhledem k pasivnímu saldu zboží a služeb platební bilance v posledních měsících a rostoucím potížím s vývozem, že zhodnocování koruny přes vyšší inflaci by se mělo již zastavit.

Pokud by kurz byl plovoucí, tržní síly by nalezly trend, jakým se má vyvíjet, ale protože pro naši transformující se ekonomiku působí pevný kurz jako stabilizátor, nechce ČNB a vláda od něho logicky ustoupit. Otázkou je jen, zda se jeho konkrétní hodnota nezačíná vzdalovat od reality. Že se při počátečním nastavení kurzu vláda a tehdejší centrální banka trefily je jasné. Dnešní protikladné vlivy však nedávají jasné vodítko pro administrativní změnu. Pokud by banka chtěla přibrzdit růst pasivního salda obchodního účtu platební bilance, devalvovala by, pokud by chtěla zamezit přílivu spekulačního zahraničního kapitálu revalvovala by. Který vliv je ale silnější nemůže posoudit nikdo jiný než trh.

Aby banka mohla sledovat svůj základní cíl, t.j. stabilní cenovou hladinu, rozhodla se pro restriktivnější monetární politiku, zvýšení diskontu a povinných minimálních rezerv. To ale pravděpodobně povede k růstu úrokových měr a při pevném směnném kurzu i k růstu přílivu spekulačního kapitálu z ciziny, což by působilo zcela proti sledovanému cíli. Proto se rozhodla i pro konkrétní krok proti krátkodobému zahraničnímu kapitálu.

Je zcela jasné, že připomenutí z ČNB přichází ve vhodnou dobu. Mnozí začínali zapomínat, že tištění peněz bohatství nedělá. Největší otázkou teď je, zda budou zvolená opatření účinná, neboť komerční banky si za diskontní sazbu půjčují jen málo a vliv povinných minimálních rezerv v malé ekonomice s několika málo velkými bankami je teoreticky dost diskutovaný.

V ideálním případě by plovoucí kurz zbavil centrální banku těchto starostí, ale v realitě, kdy mezinárodní spekulační kapitál se dokáže během doslova vteřin přesouvat po celém světě a jeho velikost je nesrovnatelně vyšší, než náš národní důchod, je administrativní stabilizování kurzu a zvláště v období transformace zřejmě nezbytností.

Doufejme, že ČNB v nastalé složité politické i ekonomické situaci dokáže všechny nebezpečné tlaky zvládnout. Žádná inflace, dobrá inflace.

[Obsah][Publikační činnost redaktorů Svobodných rozhledů - Tématické oblasti][Ostatní čísla Svobodných rozhledů]]

 
Úvodní stránka